• Založena: 1825
• Majitel: Signatory Vintage Scotch Whisky Co. Ltd.
• Region: Východní Vysočina
• Stav: činná pálenice, kapacita 90 000 litrů
• Použití do směsí: (v minulosti nebo nyní) House of Lords, Clan Campbell

Andrew Symington, zakladatel a majitel nezávislé stáčírny Signatory, si v červnu 2002, kdy získal pálenici Edradour, mohl přát lepší začátek. Přívalové deště připomínající monzun způsobily zatopení pálenice, což stálo na opravách 300 000 GBP. Samotná pálenice byla jako zázrakem postižena jen lehce a po třech dnech se mohla obnovit výroba. Zakoupením pálenice se Symingtonovi splnil sen. Už předtím dělal nabídky na Ardbeg, Glencadam a Glenturret. Edradour jako nejmenší pálenice Skotska, jejíž roční produkce odpovídá týdenní ve velkých pálenicích, vždycky přitahovala pozornost. Zařazení jako nejmenší pálenice teď sdílí s nově otevřenou Kilchoman na Islay. Edradour má vynikající polohu, aby přitahovala návštěvníky. Dostanete se k ní po silnici A9 vedoucí přímo na Skotskou vrchovinu do malebného města Pitlochry. Ročně sem zavítá 100 000 návštěvníků, čímž se stává druhou nejnavštěvovanější pálenicí Skotska po Glenturret. Zakladateli pálenice Edradour bylo osm místních farmářů, kteří svůj vztah v roce 1837 formálně vyjádřili jako „výhradní výrobci sladové whisky“. Pronajali si údolí od vévody z Athollu a kupovali si ječmen v sousedství, aby jej přeměnili na slad a whisky. Protože i když je tato část Pertshire hornatá, „pole kolem vesnice Moulin (dvě minuty od pálenice; ve vynikajícím hostinci ze 17. století je místní edradourská) … patří k nejúrodnějším na pertshireské vysočině a nazývají se Zahradou Athole“. Rašelina k sušení sladu a vytápění kotlů pocházela z blízkého rašeliniště Moulin Moor; čistá voda a energie z prudce padajícího potoka Edradour, jehož „kaskády … neobvykle krásné“ byly podle mého novináře „oslaveny v písni“. Vodní kolo, které pohánělo mlýn a později vytvářelo energii pro pálenici, se používalo ještě v roce 1947. Majitelem pálenice při Barnardově návštěvě (1887) byl John McIntosh, syn jednoho z původních členů farmářského družstva. Není jasné, zda družstvo v té době ještě fungovalo, a není žádný náznak, že by tomu tak nebylo. Firma John McIntosh & Company samozřejmě pálenici vlastnila ještě ve 20. letech 20. století, kdy se jí dostalo pozornosti Williama Whiteleyho.

Whiteley, blender v Leithu, byl známý jako „Děkan destilatérů“, a to kvůli svým způsobům a perfekcionismu. Historie se nezmiňuje, jak se dozvěděl o maličké Edradour, ale když ochutnal její produkt, byl přesvědčen o jeho dokonalosti, a jako člověk, který si koupil restauraci, protože mu chutnalo jídlo, ji v roce 1922 získal a přejmenoval na „Glenforres Glenlivet“ – jistě nejvzdálenější přesah „nejdelšího údolí ve Skotsku“! O tři roky později vytvořil směs, která je dosud dostupná, House of Lords, v níž Edradour představoval klíčovou přísadu. Pálenici provozují tři muži. Každých čtrnáct dní přivezou 10.5 tuny již pomletého sladu. Ten se záparuje po jedné tuně v tradiční litinové záparové kádi s hráběmi a pluhem, která pochází asi z roku 1900 (pro srovnání každá z obou záparových kádí v Glenfiddich má obsah 12 tun). Malebným a mnohokrát fotografovaným způsobem se výtlačky ze záparové kádě vybírají ručně lopatou, procházejí dvířky ve zdi a přímo do čekající farmářské vlečky. Neprokvašená zápara prochází Mortonovým chladičem (ojediněle dochovaným) velikosti postele a plní dvě kvasné kádě z oregonské borovice, z nichž každá pojme 6 000 litrů. Kapacita kotle na kvas je něco přes 4 000 litrů (kotel v Glenkinchie, který je největší v branži, pojme 21 000 litrů) a kotel pro druhou destilaci má 2 182 litrů (ten v Glenkinchie 17 200 litrů). Když je třeba vyměnit části kotle, připevňují se nové oddíly na místo nýty.

Kondenzace se provádí v červových kádích – jen 13 pálenic dosud používá tuto zastaralou metodu – vytváří těžší, hutnější lihovinu. Edradour tuto těžkost vyvažuje jedinečným čističem lihoviny podobným malému olejovému bubnu umístěnému nad červovou kádí po první destilaci, kde je vratné potrubí do kotle ke zpětnému proudění těžších alkoholů ještě předtím, než vůbec dojdou do červa. V malé plnírně se týdně ručně plní 14 sudů hogshead, ty se pak odválí do přechodného skladiště a nakonec odvezou do Airdrie ke zrání – není prostě místo pro dozrávání na místě. V roce 2003 začal vzrušující experiment, který inspiroval Iain Henderson: poprvé vydestilovali silně rašelinovou sladovou (ne méně než 50 ppm). Vyzrává v různých sudech, mezi jiným po madeiře, portském a burgundském. Whisky se jmenuje Ballechin po pálenici v sousedství, kterou zavřeli v roce 1927. (Pálenice Ballechin byla v provozu v letech 1810 až 1927 jako jedna z původních sedmi

farmářských pálenic v Perthshire). Z těchto sedmi je Edradour jediná, která se dochovala. Andrew Symington udělal chytrý tah, když v červnu 2002 prostřednictvím své firmy Signatory Vintage Scotch Whisky Co. získal Edradour od společnosti Pernod Ricard. O 4 roky později se už jeho pálenici přičítalo 80% zisku ve skupině a nezávislá stáčírna Signatory tvořila zbylých 20%. Značná část příjmů pochází od 100 000 návštěvníků, kteří každoročně zavítají do malebné pertshireské pálenice. Iain Henderson, který do Edradour přišel v roce 2002, odešel v červnu 2006 pomáhat Nelstropově rodině při zakládání pálenice v Norfolku. Novým ředitelem se stal Willie MacDougal z Lagavulin. Ten ale v pálenici Edradour zůstal jen několik měsíců, pak přešel do Talisker. James McGowan, asistent ředitele ve Springbank, byl v listopadu jmenován novým ředitelem.